Jozova Hanule

Autorka: Květa Legátová
Název: Jozova Hanule
Rok vydání: 2002
Počet stran: 112
Moje hodnocení: 5/5

Musím se k něčemu přiznat. Nečtu české knihy a tím myslím české knihy napsané českými autory. Jediné knihy od českých autorů, které jsem četla jsou ty které byly součástí povinné četby k maturitě.
Stydím se za to a snažím se to napravit.

Jozovu Hanuli (JH) jsem se rozhodla přečíst protože je to předloha k mému oblíbenému filmu Želary. Byla jsem zvědavá jestli je kniha stejně dobrá jako film a naopak a rozhodla jsem se přesvědčit.
Hned ze začátku mě překvapilo, jak je knížečka útlá. Film má téměř 2 a půl hodiny, takže se rozhodně nejedná o krátký snímek, kdežto kniha má pouhých 112 stránek.
Teď, ale zabíhám do detailů, které nikoho nezajímají. Omlouvám se.

Tuhle "recenzi" mám rozepsanou už hodně dlouho. Začala jsem ji psát bezprostředně po dočtení a byla jsem pevně rozhodnutá ji publikovat, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Často se mi totiž stává, že jsem ze začátku z knihy tak nadšená že jí uděluju pět hvězdiček bez většího rozmýšlení a potom když se k ní po čase vracím ať už ve svojí hlavě nebo si ji rozhodnu přečíst znovu, tak zjišťuju, že vlastně není až tak dobrá a ohodnotím ji jinak.
Teď když se mi Jozova Hanule rozležela v hlavě je mi jasné že si vážně zaslouží plný počet hvězdiček. I několik měsíců po dočtení jsem nepřišla na nic co bych jí mohla vytknout.
Styl psaní se mi líbil, příběh hladce plynul a postavy mi přirostly k srdci. Dostala jsem přesně co jsem chtěla - krásný příběh páru, který by se nebýt války zřejmě nikdy nepotkal. Ke konci mi i nějaká ta slza ukápla. Co víc si od knihy přát.

Přečtěte si to. Je to dobrý.

Odvrácená tvář lásky

Autor: Colleen Hoover
Originální název: Ugly love
Rok vydání (AJ): 2014
Rok vydání (ČJ): 2016
Počet stran: 338
Moje hodnocení: 2/5

Odvrácená tvář lásky (OTL) nebylo moje první setkání s Colleen Hooverovou, ale doufám, že bude moje poslední. Četla jsem už asi 4 knihy ve snaze najít něco co mě bude bavit. Všichni knížky od Hooverové milují tak proč ne já. No sice mě to mrzí, ale konečně přiznávám, že knihy od téhle autorky asi nebudou můj šálek čaje. Přemýšlela jsem o tom docela dlouho, ale pořád nemůžu najít něco co se mi na OTL líbilo.
Nejdřív bych, ale asi měla říct o čem to je. Je to o holce (Tate), která se nastěhuje ke svému bratrovi (pilotovi). Bratr má kámoše (pilota), kterej bydlí v bytě naproti přes chodbu. Kámoš (Miles) má za sebou tragickou minulost. Tate a Miles spolu začnou spát. Jako kamarádi s výhodami. A nakonec se do sebe zamilují.
Doufám, že předchozí odstavec nebude považován za spoiler.
Jak už jsem zmínila nelíbilo se mi nic. Hloupě se chovajícími postavami počínaje a divným (asi poetickým?) stylem psaní konče. Doufám, že holky jako Tate ve skutečnosti neexistují. Nevím jak bych přenesla přes srdce, že jsou i takové holky, které, ve jménu lásky se sebou nechají mávat jako s kusem hadru.
A nakonec si neodpustím krátkou poznámku na adresu stylu psaní. Už jsem to stejně nakousla.
Moc poezie jsem sice nepřečetla, ale i to málo mi stačí k tomu abych věděla, že básničky se nemusí nutně rýmovat a že když se každá věta odcentruje do prostředka, případně se některé rozkouskují do slov (a odcentrují do protředka!) tak to ještě není poezie. Docela dost to ruší.

Za mě nedoporučuju, ale někomu se to líbit určitě bude.

Stačí se podívat na goodreads.

Dívka, která si říkala Tuesday

Autor: Stephen Williams
Originální název: Falling Tuesday
Rok vydání (AJ): 2015
Rok vydání (ČJ): 2016
Počet stran: 326
Moje hodnocení: 4,5/5

Na tuhle knihu jsem narazila úplně náhodou. Hned z počátku mě upoutalo srovnávání hlavní hrdinky Tuesday s Lisbeth Salanderovou. Abych pravdu řekla tak podobné srovnávání ženskych knížních postav s Lisbeth se mi moc nelíbí. Chápu proč se to dělá, ale prijde mi to zhruba stejně otravné jako zlaté nálepky "knižní bestseller". Ale o tom psát nechci.

Dívka, která si říkala Tuesday je debutem anglického autora Stephena Williamse. Vypráví příběh mladé dívky Tuesday, která žije v opustěných stanicích Londynského metra. Mstí se násilníkům za to že ublížili jí a celé řadě dalších. Nahrávka, na které brutálne vraždí jednoho člena gangu se dostane k detektivu Lossovi. Ten se začne zabývat vyšetřováním této vraždy a později i dalších. Postupně odkrývá kým Tuesday je a zároveň zjišťuje, že mezi vraždami příslušníků gangů a tři roky starou vraždu jeho dcery je úzká spojitost.

Čas od času mi Tuesday připadala trochu moc dokonalá.  Fakt, že ve svých sedmnácti letech byla schopná vyřadit z provozu polovinu Londýnského metra a spoustu podobných věcí mi nepřišel úplně realistický. Ale i tyto drobné nedostatky neubraly knize na čtivosti a tíživé atmosféře.

Celkově knihu hodnotím velmi pozitivně a myslím, že je jako stvořená pro deštivá odpoledne. Byla pro mě velice příjemným překvapením a jsem ráda, že jsem po ní sáhla.

Recenze: Noční cirkus

Název: Noční cirkus
Autor/ka: Erin Morgenstern
Název originálu: The Night Circus
Rok vydání: 2012
Rok vydání originálu: 2011
Počet stran: 440
Moje hodnocení: 3,5/5

Tuto knihu jsem koupila ve slevě na buxu zde.
Anotace na tuhle knihu poskytuje poměrně neuspokojivý nástin toho o co půjde, takže doporučuji nekupovat jenom na základě toho (jako třeba já).
Já sama jsem z anotace pochopila, že by kniha mohla být i trochu akční - nebo přinejmenším svižná, to jsem se ale hodně spletla.

Kniha sleduje osudy poměrně velkého množství postav, které jsou v nějakém spojení s Cirkusem (buď jsou účinkující nebo obdivovatelé). Dalo by se říct, že hlavními postavami jsou Celia a Marco . dva lidé, kteří byli v mladém věku postaveni proti sobě, aby spolu bojovali ve výzvě, který má prověřit jejich kouzelné schopnosti. Dějištěm této výzvy je již zmíněný cirkus. Příběh se odehrává zhruba během období 40 let a je zasazený do 2. poloviny 19. století.

Navzdory tomu, že se příběh vyvíjí tak dlouho se toho v knize moc nestane. Postav je hodně a neprodělávají žádné změny nebo vývoj, což je podle mého názoru důvod, proč jsem si k nim nedovedla vytvořit nějakou vazbu a zajímat se co s nimi bude.
Dalším problémem, který jsem s knihou měla bylo, že magie a to jak funguje není nikdy pořádně vysvětleno. Občas se stalo, že jsem vůbec nechápala co se v příběhu přihodilo a jestli se to vůbec přihodit může. Ve výsledku mi připadalo jako by se mohlo stát naprosto cokoliv, protože nějaké zákonitosti toho jak kouzla v této knize fungují stejně neexistují.

Pokud máte rádi rychle ubíhající a akční čtení tak pro vás Noční cirkus spíš nebude. Jak už jsem výše zmiňovala, tak z anotace jsem pochopila, že by mohlo jít o svižný příběh. Opak je, ale pravdou. Celá knížka je spíše taková snivá (tohle slovo asi neexistuje, já vím) a vůbec bych se nedivila kdyby někoho uspala. Myslím, že méně akční Noční cirkus snad ani být nemohl.

A protože jsem celou dobu psala jsem psala jenom o tom co se mi nelíbilo, tak musím nakonec vyzdvihnout něco co se mi líbilo. Největší předností Nočního cirkusu je podle mě psaní. Asi to nezvládnu úplně dobře popsat, ale styl psaní byl neuvěřitelně hezký, neotřelý a jedním z důvodů proč jsem knihu dočetla.

Kdybych měla hodnotit knihu jako celek, tak rozhodně nemohu říct, že by to byla špatná kniha. Je tam spoustu pozitiv kvůli kterým stojí za to Noční cirkus si přečíst. Já jsem, ale čekala trošku víc a tak hodnotím 3 a půl hvězdičkami.

Recenze: Mladí vyvolení

Název: Mladí vyvolení
Autor/ka: Marie Lu
Název originálu: The Young Elites
Rok vydání: 2016
Rok vydání originálu: 2014
Počet stran: 328
Moje hodnocení: 4,5/5

Marie Lu je u nás známá především úspěšnou třídílnou sérií Legenda. Mladí vyvolení je její další série, která má taktéž mít 3 díly.
Možná se nabízí nějaké srovnávání těchto sérií. Přiznávám, že do určité míry se tomu asi nedá vyhnout. Z mého pohledu tyhle série však mnoho společného nemají. Ze začátku si nemohu odpustit pár slov k obálce. Originál taky není nic převratného. Rozhodně není ošklivá, ale zároveň na ní není nic co by se mi zdálo hezké nebo se mi nějak vtisklo do paměti. Naše obálka podle mého názoru moc hezká není. Nejsem si jistá co mi na ní tolik vadí. Nejspíš ty zvláštní barvy co se ke knize moc nehodí a neuvěřitelně divná fotka dívky co má (asi) představovat hlavní hrdinku.

Mladí vyvolení se odehrávají ve smyšleném světě podobném tomu našemu. Před deseti lety v tomto světě vypukla epidemie krvavé horečky. Všichni dospělí co onemocněli umřeli, děti sice přežily, ale zůstaly jim cejchy. Malfetta - jak jsou v knize přeživší označováni - prý nosí smůlu a proto se jim ostatní vyhýbají. O některých malfettách se říká že mají zvláštní schopnosti.
Hlavní hrdinku Adelinu, která je také malfetto její otec prodá zámožnému muži, aby se jí zbavil. Adelině se to samozřejmě nelíbí a rozhodne se utéct. Chce se dostat co nejdál může, ale je chytí ji inkvizice a zavřou jí do vězení.

Co se týče děje tak nechci prozradit moc, abych něco nevyspoilerovala. Nerada bych pak lidi co by se rozhodli Mladé vyvolené si přečíst od četby odradila.

Vlastně asi nevím jestli bych knize něco vytkla. Děj se nijak netáhne a je poměrně originální. Postavy jsou hezky popsané a jejich chování není nelogické. Především hlavní hrdinka Adelina mi přirostla k srdci. Na rozdíl od jiných hrdinek a hrdinů z žánrově podobných knih není tak docela hrdinka. Její primární starostí není záchrana světa, ale spíš záchrana jí samotné.


Sečteno a podtrženo, Mladí vyvolení jsou velmi zajímavým titulem, který rozhodně stojí za to si přečíst. Doufám, že se rozhodnou vydat další díly této série, protože konec byl velmi otevřený.

Recenze: Rudá královna

Název: Rudá královna

Autor/ka: Victoria Aveyard

Originální název: Red queen

Rok vydání: 2015

Počet stran: 360

Moje hodnocení: 3/5

Kolem téhle knihy bylo už delší dobu velké haló, což byl také jeden z důvodů proč jsem se rozhodla si ji přečíst. Musím se přiznat, že jsem se nemohla dočkat jejího českého vydání a málem jsem si ji pořídila v originále. 

Rudá královna jen tak mimochodem vyhrála Goodreads Choice Awards za rok 2015 v kategorii Debut Goodreads Author a byla zakoupena práva ke zfilmování.

Tím vším se snažím říct, že jsem měla poměrně vysoká očekávání.

Příběh sleduje osudy mladé Mare Barrowové, která žije ve světě rozděleném podle barvy krve na Rudé a Stříbrné. Stříbrní mají zvláštní schopnosti, Rudí ne, a proto jsou Stříbrnými považování za podřadné bytosti, které se hodí akorát tak k tomu, aby jim dělali otroky. Hlavní hrdinka Mare je sice Rudá, ale zjistí, že má také zvláštní schopnosti. Na základě toho je donucena se vydávat za Stříbrnou a začít žít s královskou rodinou.

Hlavním problémem téhle knihy je, že všechno co obsahuje jsem už někde četla. Dokázala bych do minuty vyjmenovat několik dalších knih, které mi Rudá královna připomínala. Konkrétně třeba Hunger Games, sérii Píseň ledu a ohně, Selekci a 1984. Nevím jestli to je náhoda nebo se autorka uvedenými díly skutečně inspirovala faktem ale zůstává, že když jsem Rudou četla, tak spíš než děj jsem měla v hlavě myšlenku, že systém kamer a odposlouchávání se nápadně podobá tomu v 1984.

Co se týče postav tak mi žádná nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Ani jedna z hlavních postav mě ničím nezaujala. Z ostatních názorů, které jsem před pořízením knihy přečetla jsem získala dojem, že charaktery jsou dobře vykreslené. Nevím jestli jsem měla jen moc vysoká očekávání, ale ani princ Maven ani princ Cal mi nepřišli nijak úžasní. Hlavní hrdinka Mare mi přišla jako nejvýraznější a nejlépe popsaná, ale i přesto jsem jí moc nemusela. Nejsem si jistá proč přesně - jestli je to podoba s Katniss nebo něco jiného, ale je to tak.

Děj taky nepřináší nic zajímavého a originálního. Musím říct, že už jsem z těch revolucí ve stylu Hunger Games docela otrávená. A málem jsem zapoměla zmínit milostný trojůhelník. Mě osobně milostné trojúhelníky až tolik nevadí, ale čeho je moc toho je příliš. 

Je mi to líto, protože na knihu jsem se dost těšila. Znělo vážně dobře, ale bohužel to moc nefungovalo. Nechápejte mě špatně Rudá královna není vyloženě hrozná kniha. Z mého pohledu je, ale spíše průměrná.